A máme za sebou další ročník Noci s Andersenem. Letos byla zvláštní v jedné věci, naposledy jsme přespávali v naší staré knihovně. A i když to na první pohled může znít trochu smutně, o úsměvy a veselí rozhodně nebyla nouze. Tak se s námi pojďte na tu naší Noc podívat.

Naše letošní Noc s Andersenem by se vlastně správně měla jmenovat Noc s Jiřím Trnkou. Znáte pana Trnku? Výtvarníka, ilustrátora i autora animovaných filmů pro děti i dospělé? Věřte, že děti, které s námi nocovaly, ho z velké části znaly. Některé z nich se také účastnily soutěžního kvízu o Panu Trnkovi, který jsme v únoru zveřejnili. A ti co ne, tak se s ním mohli seznámit. Proč právě pan Trnka? Inu proto, že letos uplynulo sto let od jeho narození. A při té příležitosti jsme se na celý večer ponořili do jeho světa.

Do knihovny v páteční večer dorazilo 24 dětí. Po té, co si vybalily své spacáčky a zabydlely se, posadili jsme se, přivítali a pověděli si pár slov o panu Trnkovi. Jako první jsme se seznámili s jeho knihou Zahrada, kterou věnoval dětem. Přečetli jsme si začátek z knihy a když pan knihovník předváděl zlého naštvaného kocoura a spustil příval nadávek, nemohla se děcka ubránit smíchu. Hned poté se pro nás otevřela skutečná zahrada, kde na děti čekala hromada různých soutěží, ve kterých si mohly vyzkoušet svou šikovnost a důvtip. Někde si děti vedly hůře, někde lépe, někteří se snažili urvat co nejvíce bodů a jiní se do všeho vrhali hlavně s touhou si pořádně zasoutěžit a na výhře jim nezáleželo.

Po soutěžení jsme se podívali na další z částí světa pana Trnky, na tvorbu animovaných filmů. Nejprve jsme si pustili kousek z filmu Zahrada, který byl natočen na motivy jeho knihy. Pak mezi nás přišel pan Pošta z našeho děčínského kina Sněžník. Nejprve nám pověděl něco o historii animovaných filmů, pustil pár zajímavých ukázek, třeba nejstarší animovaný film, a také nám pověděl něco o tom, jak se vlastně animovaný film tvoří. Hodně zajímavé bylo vidět, jak náročná práce to byla, když ještě nebyly počítače, a kolik času kreslíři a animátoři nad tvorbou filmů strávili. Tak dnes již víme, že první celovečerní film od Disneyho a první celovečerní animovaný film vůbec, Sněhurka a sedm trpaslíků, se tvořil celý rok a bylo pro něj nakresleno dva miliony obrázků. Viděli jsme ovšem i krátké ukázky, jak se tvoří filmy dnes pomocí počítačů. A i když se to na první pohled zdá jednoduché, na ten druhý bylo vidět, že i tam je třeba kupa práce.

Tím ovšem naše exkurze do světa animovaných filmů neskončila, pan Pošta si pro nás se svou asistentkou totiž připravil překvapení: vlastní tvorbu filmu. Pomocí knih a fotoaparátu jsme si vyzkoušeli, jak zdlouhavá a náročná práce tvorba byť jen krátkého filmu může být. A abychom viděli výsledek našeho snažení, pan Pošta zůstal dnešní noc dlouho vzhůru, celý filmeček dal dohromady a ráno, když jsme vstali, ho pro nás měl již připravený a my se na něj mohli podívat.

Protože po těžké práci by měla přijít odměna, jen co jsme skončili s tvorbou filmu, vzal nás pan Pošta na prohlídku kina. Ukázal nám promítací kabinu a my tak mohli vidět, jak vypadá práce promítače a to do konce v praxi. Pan promítač nám předvedl, jak se pouštěly filmy na starých promítačkách, dozvěděli jsme se, že pro jeden celovečerní film bylo potřeba až šest promítacích kotoučů a tak pan promítač musel během jednoho filmu využívat dvou promítaček, abychom my měli film krásně plynulý. Nakonec jsme se podívali i na to, jak se filmy pouští dnes. Viděli jsme velký projektor, který nám umožňuje vidět nejen filmy normální, ale i pomocí moderní 3D technologie. A protože ne všichni z nás už měli možnost film ve 3D vidět, závěrem prohlídky nám pan promítač pustil několik ukázek právě ve 3D.

Po návratu z kina na nás čekal krátký kvíz o panu Trnkovi a malá skládačka. Pak jsme ještě absolvovali malý tradiční noční pochod knihovnou pro odměnu, po něm jsme se všichni vyfotili, zavrtali do spacáků a spokojeně usnuli.

Letošní Noc byla báječná, všem se nám moc líbila a už se těšíme, jaká bude ta příští v nové knihovně. 🙂