Už po jedenácté se letos konalo spaní v knihovnách pod názvem Noc s Andersenem. Naše knihovna ani jednou neporušila tradici a tak se zase letos, tentokrát o aprílovém 1. dubnu, ve večerních hodinách rozezněla knihovna dětskými hlasy.

Letošní „Noc“ se nesla celá v duchu vzpomínek na spisovatele Václava Čtvrtka, který se narodil 4.4. 1911. Krátce po sedmé se v knihovně sešlo 24 dětí, některé převlečené za pohádkové postavičky. Ty ostatní se do kostýmů převlékly v průběhu následujícího večera. Tušili jste, kolik je v Děčíně Křemílků a Vochomůrků? My až do dnešního večera ne, ale teď už víme, že hodně. Protože nejvíce mezi dětmi bylo právě Křemílků a Vochomůrků. Ale přišla i celá rodina loupežníka Rumcajse, víla Amálka, Rákosníček, kočky aj. Zkrátka zajímavá a veselá sbírka postaviček, které určitě všichni znáte. Když jsme se seznámili, vyrazili jsme všichni do oblastního muzea. Tam bylo věcí… Různé keramické potvůrky, ukázka vycpaných ptáků z našich lesů, staré kočárky a spousta dalšího. Moc jsme si to užili. Velký dík patří panu řediteli muzea Mgr. Milanu Rosenkrancovi, který nás provázel.

Po návratu do knihovny na nás čekala spousta her, soutěží a tvůrčí dílna. Dokonce mezi nás přišel i sám pan Čtvrtek, který vystoupil z knih, aby si s dětmi popovídal o svém životě. Věděli jste třeba, čím se živil? Děti to také nevěděli a tak se pomocí otázek pokládaných panu Čtvrtkovi museli dopátrat, že pan Čtvrtek pracoval jako finanční úředník. Poté se zase on vyptával jich na některé detaily z jeho života, které se mohli dočíst v jeho stručném životopise. Víte třeba, že jméno Čtvrtek je jen pseudonym a ve skutečnosti se jmenoval Cafourek? Nebo že na vojně sloužil na našem děčínském zámku? Dnes už to víme všichni.

Samozřejmě nechyběl ani tradiční noční pochod knihovnou, při němž děti mohly za svitu baterek nahlédnout třeba do skladu knih, v kterém prý zaručeně straší. Říkala to paní knihovnice, než zčistajasna zmizela. Nakonec jsme si přečetli pár kousků ze Čtvrtkových knih a pustili si večerníček ze série o Kanafáskovi „Jak jsme nespali v knihovně“. Pak už jsme se jen zavrtali do spacáků a nechali si zdát krásné pohádkové sny. Ráno už pak přišel jen budíček a loučení. A i když jsme v knihovně přenocovali již po jedenácté, je to (dle dětí ) stále hezké. 🙂

PS: Příští rok, při poslední Noci s Andersenem v naší staré knihovně, se na vás zase budou těšit paní knihovnice a pan knihovník, kteří vás letos celou Nocí provázeli. 😉